Transformační centrum Ústeckého kraje
Přestavba střední pavilonové školy na moderní transformační centrum je symbolická a iniciační.
Návrh má využít potenciál místa, zachovat jeho identitu a posloužit velkému počtu obyvatel. To může být princip vzorové transformace území.
Stávající hmotné pavilony jsou zatepleny a napojeny na nové srdce souboru – ukrytou prosklenou přístavbu se sály a atriem, v jehož středu stojí krásná lípa. Dostavba svojí lehkostí a otevřeností nabízí průhledy na pavilony a stromy v okolí.
Část pozemku bývalé školy bude využita jako veřejný park pro místní obyvatele.
Urbanistické řešení
Vzrostlé stromy vytvořily z dnešních sídlišť v Ústí nad Labem hodnotná moderní města v parku, složená z urbanistických bloků ohraničených přístupovými komunikacemi. Řešený pozemek je součástí jednoho sídlištního bloku, jehož vysoké stromy jsou základem pro vytvoření hodnotného prostředí mezi moderními kvádry nízkých a vysokých domů. Obrovský pozemek školy je rozdělen na dvě části: nový městský park v těžišti urbanistického bloku a přestavěný pavilonový soubor s nízkým plotem. Tím dostává celý blok hlubší smysl. Veřejný park se stává významným místem setkávání místních obyvatel. Navržené veřejné plochy umožnují sociální integraci okolí, což považujme za zcela zásadní.
Přestavba školy je založena na zachování identity pavilonů obklopených parkem a jejich přizpůsobení dnešním potřebám. Původní pavilony o dvou podlažích napájí nové ukryté „srdce“ souboru - přízemní centrální přístavba, která je proskleným „neviditelným“ objemem „vnitřního náměstí“. To je propojeno krčky a lávkou s původními pavilony označenými A, B, C, D – jako připojovacími moduly centrálního srdce. Vnitřní vytápěné náměstí je svým charakterem záměrně pojato jako venkovní prostor. Tento lapidární princip nechává vyniknout původní koncepci pavilonů i nové vrstvě dostavby. Jeden z pavilonů je spojen levitující lávkou, která umožní větší propustnost celého území, protože se jedná o zásadní polohu.
Krajinářské řešení
Cílem návrhu je vytvořit nejen příjemné vnitřní prostředí inspirující k tvořivosti, ale i kvalitní různorodé venkovní prostory, které budou vybízet své návštěvníky k užívání ve smyslu aktivní či pasivní relaxace, ale i volnému tvoření a bádání. Proto mezi pavilony navrhujeme 4 zahrady, z nichž každá má svůj charakter odpovídající danému místu.
Koncepce architektonického řešení
Původní patrové budovy jsou propojené novou vrstvou přízemního pavilonu lehkého, proskleného objemu. Nová přístavba je „srdcem“ souboru napájejícím původní pavilony. Přístavba je záměrně odsazena od pavilonů, aby nebylo nutné podezdívat jejich základy. Proto bylo třeba propojit stávající pavilony se srdcem levitující lávkou a krčky.
Moderní pavilony „vědění a hledání“ s důstojným a inspirativním vnitřním prostředím, které má přirozeně svojí formou podporovat vytváření kvalitní komunity špičkových odborníků.
Koncepce splňující stavební program je zároveň navržena univerzálně, aby bylo možné v budoucnu změnit účel souboru, například zpět na školu.
Technologické řešení
Přestavěný soubor je z legislativního rámce koncipován jako „energeticky nulová budova“, tj. budova s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi stavebních konstrukcí, vybavená vnějšími stínícími roletami a nuceným větráním s rekuperací. Hlavním zdrojem tepla budou tepelná čerpadla země-voda, doplněné o odpadní energii datového centra a energii solární elektrárny na střeše.
DSEP Šolínova
Trojdomí Šolínova tvořící krátkou stranu největšího urbanistického bloku Dejvic obnovuje svojí historickou funkci a stává se moderním městským centrem pro seniory i veřejnost.
Urbanistická a sociální integrace domů s novými funkcemi je postavena na otevření se rušnému městu i tichému parku ve vnitrobloku. Vedle hlavní funkce domova pro seniory jsou v domě zastoupeny tyto bezbariérové provozy i pro veřejnost: restaurace, kavárna, komunitní centrum, kulturní a sportovní sál, lázně, lékárna, ordinace, kadeřnictví, kosmetika, pedikúra, manikúra, které přirozeně otevírají dům městu.
To doplňují navržené stavební zásahy otevřenosti, které vysílají signál aktivního života svých obyvatel a zároveň zobrazují nalezenou rovnováhu mezi historickou hodnotou domů a naplnění stavebního záměru.
Navržené zásahy mají působit přirozeně, samozřejmě mají být dobře vstřebatelné, díky tomu nezatěžují své obyvatele agresivitou a extravagancí. Nová vrstva zásahů z režného betonového zdiva doplněná prosklením vychází z tradičních architektonických forem a detailů, které podporují reminiscenční a sociální aktivity obyvatel.
Potlačení ústavnosti a zvýraznění obytnosti sledujeme na několika dalších úrovních, jako např. humanizace chodeb, vybavení bytů vlastním nábytkem obyvatel, bytový nábytek ve společných prostorách a nabídka dostatečného množství sociálně-aktivních prostorů - vedle prostorů městské funkce zmíněných výše jsou navrženy menší prostory jídelen, kluboven, obytných kuchyní, veranda, zahrada s kuželnou, místo na pétanque, komunitní zahrada s ovocnými stromy apod.
Navržený dům s nabídkou aktivit má vytvořit příjemné, důstojné a inspirující prostředí nejen pro obyvatele nacházející se v podzimu svého života.
Rekonstrukce budov FF UK
Dva osobité historické domy na výjimečném místě v historickém centru Prahy ukrývají mnoho prostorů různých měřítek a charakterů. Úkolem je tyto prostory propojit do jednoho živého celku a poskytnout k užívání přední české univerzitě. Karlova univerzita je typickým městotvorným subjektem, který městem prorůstá, obohacuje ho a doplňuje. Zvláště v tak výjimečné pozici u budoucího městského bulváru.
Filozofická fakulta by měla být jedním z hlavních účastníků ve veřejném životě a proto je nezbytně nutné, aby i budova takové instituce byla obrácená směrem k polis a neuzavírala se do sebe. Proto je hlavním mottem návrhu otevřenost. Ta je důležitá nejen u budovy školy ale i v jejím fungování a proto věříme, že nová dostavba by měla reflektovat soudobé směřování Univerzity Karlovy. Z tohoto důvodu otevíráme parter domu kavárnou - bufetem a knihovnou. Lehká střešní nástavba se vzdušným pronajímatelným sálem vztahuje novou budovu instituce k městu a jeho dominantám.
Ctíme stávající tvarové a hmotové rozdělení budov a jejich dvorů. Hlavním tématem návrhu je zachování a navázání na uliční velkorysost a malebné dvorní drobné měřítko. Ke stávajícím vrstvám klasicismu a funkcionalismu, přidáváme novou formálně odlišnou vrstvu v principu přidávání, vrstvení, adice. Nové zásahy mají respektovat původní budovy, jsou pouze doplňkem, nikoliv hlavním aktérem. Nové zásahy analogicky přebírají velkorysost, rovnováhu, přirozenost a účelnost historické architektury a přispívají tak k lepšímu prostorovému a provoznímu sjednocení souboru.
Škola Podbělohorská
Přístavba je rozdělená do dvou pavilonů zakořeněných do ukryté podnože, která propojuje novou část s historickou školou. Podnož je součástí přirozeného svahu a umožnuje ukrýt velké množství provozů pod zem, což vede ke zmenšení nadzemních objemů. Pavilony urbanisticky i hmotově navazují na solitérní strukturu okolního zahradního města a na stavební čáry staré školy. Architektonicky pavilony vytvářejí formu současné činžovní vily a uspořádáním oken a návrhem soklu volně navazují na renesanční palácovitost staré školy. Tento soulad s okolím považujeme za důležitý s ohledem na zachování charakteru zahradní školy, byť budovy škol jsou často pajaty jako dominanty v území města.
Návrh využívá svahování pozemku a nabízí většinu podlaží přímo propojené se zahradou, což rozšířuje možnosti pobytů žáků na zahradě.
Nová zastavěnost pozemku pavilony a staré školy je 18,5% oproti stávajícím 15,5%.
Venkovní sportovní hřiště je navrženo na střeše krytých parkovacích stání místo dnešní stavby ultramalé tělocvičny s využitím stávajícího vjezdu ve vzdálenější poloze oproti školce. Velikost hřiště je stejná jako stávající. Hrací prvky na zahradě budou zachovány případně přemístěny.
Náplň a uspořádání funkcí v podnoži jako je dvorana, aula, tělocvična a výtvarný atelier nabízí příležitost vytvořit z budovy v mimoškolní době místní komunitní centrum, ve kterém mohou být pořádány nejrůznější společenské, sportovní a kulturní akce pro veřejnost. Různorodá nabídka nových možností pro místní obyvatele je vhodným přístupem k prosazení tohoto rozvojového záměru.
Uměleckoprůmyslová škola Karlovy Vary
Navrhujeme vzorovou rekonstrukci historických budov školy z roku 1924, její rekonstrukce je součástí „sociální stabilizace“ jako dlouhodobě důležité hodnoty života města. K domu má vztah několik generací. Je důležité jej zachránit. Nevyhovující stropy budou konstrukčně zesíleny případně nahrazeny novými. Pozdější přístavby včetně tělocvičny jsou nahrazeny novou kompaktní budovou koncipovanou jako velkorysý připojovací modul staré školy s centrální prostorem a aulou, společně vytvářející jednotný provozně propojený celek se dvěma dvory. Srovnání stávajícího dvoru do roviny dochází k zpřístupnění a osvětlení provozů v 1.PP historické školy, což umožnuje jejich efektivnější využití. Ve druhém dvoře nové přístavby je částečně ponechán svah se stromy ve formě kopce. Sportovní blok má samostatný provoz i vstup s možností zamezení průchodu do provozu školy dle požadavku zadání. Nová budova s rafinovanou kreativitou keramického obkladu má osvětlit funkci budovy.
Na pozemku školy je navržena územní rezerva pro budoucí využití.
Škola Praha - Ďáblice
Budovy škol v původní drobné zástavbě obcí tvoří často dominanty v území. Je tomu tak i ve starých Ďáblicích. Škola dominuje výškou a velikostí hmoty na nejvyšším místě návsi. S razantním rozvojem obcí se zvětšují školní zařízení nebo se improvizuje. S improvizací měli ďábličtí v 70. a 80. letech bohaté zkušenosti, školy se stavěly spíše na sídlištích. Až v roce 1999 se zrealizoval projekt rozšíření školy se zastropeným dvorem v koncepci oddělených stupňů v památkové zóně historického jádra obce.
Poměrně záhy však nová kapacita opět nevyhovovala. Nový požadavek 4 kmenových učeben byl v průběhu projektování navýšen o rekonstrukci školy s vytvořením 2 nových učeben.
Dostavba školy s novým hlavním vstupem a nástřešní letní učebnou vně uzavírá a uvnitř propojuje původní školní blok. Umístěním objektu v tradičním principu, kdy budovy úspěšně oddělují soukromý prostor od veřejného, vzniká veřejný rynek využívaný pro školní akce.
Vnitřní provozní propojení výrazně zvyšuje komfort užívání. Nová dostavba a rozšíření školy z roku 1999 vytváří drobným architektonickým pojetím a vnitřním vybavením jeden architektonický celek. Druhým celkem v bloku budov je původní majestátní budova staré školy. Prosvětlení, zpřehlednění a vložení nových oddychových koutů v přistavovaných částech doplňuje velkorysost a krásu obnovených prostorů staré budovy a spoluvytváří přátelské prostředí. Dvorana v přízemí s jídelnou a malým atriem jako “vzpomínkou na původní dvůr” je centrálním prostorem školy, kde se můžou všichni sejít.
Rekonstrukce chalupy v jižních Čechách
Přestavba domu se nachází na samotě u lesa a rybníka v krajině jižních Čech. Dům původně sloužil jako zděný pilířový dřevník hospodářského stavení hájovny. V 70. letech byl přestavěn na rekreační chatu. Zadáním bylo zvětšení chaty a zvýšení jejího uživatelského standardu. Síla úžasného výhledu na hladinu rybníka ovlivnila tvar přístavby s pootočeným štítem a velkým oknem. Okno je nekonečně měnícím se obrazem a příroda jeho malířem. Mírné zalomení domu navazuje na zakřivení cesty. Zvětšená velikost domu umožnuje společné setkání početné rodiny majitele.
Nástavba školy v Ďáblicích
Zadáním je vytvoření specializované učebny F/Ch s kabinetem v podkroví západního křídla dostavěného v devadesátých letech. Tento bariérový prostor je nyní využíván jako družina s nízkou světlou výškou (2,1 m k hambalku), střešními okny přehřívající prostor a komplikovaným požárním únikem. Střecha podkroví je spojena se střechou staré školy, ale nadezdívka s římsou výrazně navyšuje římsu staré školy. Napojení střech při nedodržení říms i z pohledu etapizace působí dosti cizorodým prvkem. Na jihu je střecha ukončena terasou s věží, ve které jsou uskladněné posilovací stroje. Věž převyšuje hřeben staré školy a nenabízí proporcionální ani symbolické zdůvodnění své existence. Na západní fasádě ve zvýšené nadezdívce jsou neesteticky umístěné VZT mříže. Nový prostor splňující prostorové parametry je příležitostí k vytvoření autonomního podlaží s bezbariérovým výtahem, přirozenou požární únikovou cestou včetně skladovacího a hygienického zázemí..
Koncept
Nová střešní nástavba má římsu a hřeben ve výškové návaznosti na starou školu. Její tvar je volně valbový s prosklením pouze v horní rovinně. Prosklení je opatřeno vnějšími stínícími roletami. Všechny křídla vyjma staré školy mají svojí střechu a jsou tak vizuálně oddělená oproti stávajícímu stavu. Výdechy VZT k sousedovi jsou přesunuty z fasády do nové valby.
Balkon kavárny Louvre v Praze
spolupráce s J. Pleskotem
Včelí svět v Hulicích
Rekonstrukce činžovní vily
Krajská knihovna a galerie ve Zlíně
Zamýšlené kulturní centrum je stavbou nadregionální, veřejnou, která by měla být řešena demokraticky a otevřeně.
Chtěli jsme dostavět tovární budovy takovým způsobem, aby nové úpravy a dostavby budov byly rozpoznatelné.
Základní koncepcí je nezastavět dvůr, hmoty, a fasády původních industriálních budov a zachovat jejich působivou atmosféru a urbanistickou otevřenost bloku.
Uprostřed prostoru mezi domy je na zvýšené úrovni navrženo vstupní plato na které jsou osazeny přibližně na jednotné úrovni vstupy do obou domů. Plató výtvarně oba domy spojuje do jednoho celku a podporuje jednotu celého bloku.
Uprostřed plató - nádvoří je navržena velkorysá markýza ve formě květu, slunečníku, která vytváří krytý prostor pro obě budovy a může být díky svému výraznému tvaru novým symbolem - znakem instituce.
Nový tvar – „slunečník“ je symbolickou bránou do moderního městského centra - prostor uzavírá i neuzavírá.
Nové vložené dostavby: pevné cihelné nádvoří, slunečník s lehkostí létajícího balónu a moderní kovová věž depozitáře jsou materiálově a částečně tvarově řešeny kontrastně k původním stavbám, jejich materiálem je kov – perforovaný nerez na věži depozitáře a textilní potah slunečníku.
Návrh je založen na silném výrazovém prvku – centrálním symbolu – slunečníku, který sjednocuje prostor obou budov a zanechává silný vjem z návštěvy náhodného návštěvníka galerie, čtenáře knihovny i pracovníka. Návrh má symbolizovat veřejnou funkci.
Hendlův dvůr Praha 6
Hotel Karlov v Benešově
Půdní nástavby činžovního domu na Praze 2
Návrh pracuje s koncepcí částečného zachování autentičnosti půdního prostoru ve smyslu otevřeného prostoru a v zachování konstrukčního a materiálového působení prostoru. Novým tvarem střechy si pomáhá zhodnotit kvalitu půdního prostoru. Zvýšení římsy do dvora a hřebene střechy umožňují výšky okolních domů.
Nástavba je řešena ocelovou konstrukcí střechy doplněnou zděnými konstrukcemi. V interiéru bytů se uplatňují ocelová konstrukce sloupků krovu, původní cihelné komíny bez omítek, hrubě omítané štítové zdi a nově vložené montované objemy zázemí.
Byty jsou navrženy s ohledem na konstrukční a provozní jednoduchost. Na 5.np je navržena malá garzonka, na 6.np pak dva mezonetové byty, dvou a tří podlažní. Do dvora jsou u teras velkých bytů navrženy shrnovací dřevěné stěny.
Výtahová šachta je samostatnou konstrukcí předsunutou před původní lodžie. Zábradlí lodžií je ponechané původní. Nové schodiště do 6.np bude montované betonové, podstunice mají zapuštěné zrcátko dle původních kamenných stupňů.
Rekonstrukce a dostavba rodinného domu na Praze 6
Studie řeší rekonstrukci rodinného domu a přestavbu zahradního domku na garáž a místnost s krbem. Dům je dvoupodlažní s podsklepením a vzrostlou zahradou. Vstup do domu a na pozemek je přemístěn na druhou stranu domu k zahradnímu domku, kde je navržena garáž. Nová vstupní i obytná veranda propojuje obytné přízemí se zahradou a otvírá je na jih; širokými schody je napojena na pobytovou část zahrady.
Novým hmotovým prvkem bude „věžová nárožní nástavba“ se sedlovou střechou na východní straně střechy, orientovaná k rozcestí ulic, levá část vikýře na východní fasádě bude odstraněna. Navržená nástavba není oddělena římsou, navazuje na fasádu a má charakter nárožní věže. Na západní části střechy bude stávající vikýř přestavěn a zúžen. Dalším výrazným prvkem je veranda, která bude z režného zdiva, stejně jako sokl domu. Navržené nenáročné úpravy a jednoduché detaily mají domu vtisknout výraz městské vily a potlačit jeho stávající venkovský až sociální charakter. V přízemí vznikne otevřený obytný prostor propojený s kuchyní, orientovaný na jih do zahrady. Ve 2. podlaží vzniknou zbudováním nových příček 3 pokoje se samostatnými vchody a koupelna. Strop nad pokoji v 2. podlaží bude odstraněn, v pokojích bude prostor otevřen až ke hřebeni střechy; konstrukce krovu bude součástí interiéru.
Venkovský dům v Řitce
Statek je jedním z původních domů na návsi. Přední část se štítem na náves byla obytná, v kolmém křídle byl chlívek a průjezdná stodola. Dům rozděluje pozemek na dvůr a zahradu.
Úprava pozemku: dvůr je vzhledem ke své orientaci na světové strany a náves nejzajímavějším venkovním místem, proto je do něj velkým francouzským oknem otevřen nový obytný prostor.
Úprava domu: rozsah úprav je omezen na bývalé obytné stavení, prostor chléva a na podkroví nad těmito částmi.
V přízemí je umístěn obytný prostor a pokoj orientovaný do zahrady. V místě bývalého chlívku je koupelna a vstupní prostory, napojené i na stodolu ( zahradu ). Schody jsou umístěny v těžišti domu v jasné návaznosti na ostatní prostory. Ve střední části obytného prostoru, kde je kuchyň s jídelnou je prostor otevřen až do podkroví a shrnovacím francouzským oknem do dvora. Pracovní pult kuchyně je orientován do prostoru a na výhled do dvora. Z pokoje a koupelny jsou proražena okna do zahrady obdobných rozměrů jako stávající.
Příčky v podkroví jsou skleněné, čímž je opticky otevřeno téměř celé podkroví a výrazně se uplatňuje čistá konstrukce krovu, vestavby patrových částí tak působí jako galerie. Prosklení navazuje na vazby krovu, za ním bude osazen závěs. Lávka bude provedena jako subtilní ocelová konstrukce. Uspořádáním prostoru, jeho propojování, materiálové odlišení nových vložených částí, prosklení - celý dům uvolňuje, zpřehledňuje a vytváří dojem většího prostoru.
Mezonetový byt ve vile v Šárce na Praze 6
Vila z 20.let 20.století v Šáreckém údolí je postavená po vzoru italských vil. Je to dvoupodlažní dům na soklu, částečně podsklepený s nízkým podkrovím. Dům v současné době slouží jako dvougenerační s možností rozšíření o jeden byt. Zadáním bylo ve stávající vile navrhnout samostatný byt s kuchyní a koupelnou s propojením stávajícího pokoje v přízemí s pokojem v patře.
Konceptem je optické zvětšení hlavního obytného prostoru, lehké schody do patra, moderní kuchyně na stupínku jako součást obytného prostoru. Navržený byt je o velikosti 2+kk nebo 3+kk.
Pro optické zvětšení prostoru je navrženo velké francouzské okno do zahrady a propojení do kuchyně. Kuchyň je oproti úrovni OP zvýšena o 35cm, aby se snížil parapet okna. Tímto opatřením se vedle pohledu do zahrady opticky rozšíří prostor kuchyně. Jednoduché otevřené schodiště je umístěno v prostoru tak, aby nebránilo stávajícímu a možnému budoucímu provozu bytu.